Páteříková Huť
Stavba repliky historické sklářské pece
Zpracoval : Ing. Eva a Ing.Martin Krocovi
Klatovy, 2.12.2015
Úvod
Šumava spolu s oblastí Krušných a Lužických Hor a oblastí Beskyd a Jeseníků patří k nejstarším centrům sklářské výroby v českých zemích. První písemné zmínky o šumavském sklářství pocházejí z poloviny 14. století. První skláři přišli na Šumavu pravděpodobně z Bavorska, kde je několik skláren doloženo již ve 13. století.
V oblasti střední Šumavy na Kašperskohorsku jsou v 15. století známy dvě sklárny. V roce 1461 je jmenována sklárna v Zadní Lhotě ( dnes patrně Skelná Huť), která byla ale již roku 1489 pustá a k roku 1494 je doložena sklárna u Mochova ( je uváděná ještě v roce 1564 ). Metrtl z Mochova dostal roku 1494 povolení postavit si další sklárnu za Čachrovem. Jedná se pravděpodobně o sklárnu na Onom Světě, která zde pracovala až do třicetileté války. Mezi hlavní výrobky šumavských skláren v 15. století patřily opět především pateříky, dále skleněná kolečka do oken a v malé míře duté sklo.
Na Šumavě se počet skláren v průběhu 16. a v prvních desetiletích 17. století zněkolikanásobil. Vedle starších skláren v Mochově a na Onom Světě je před rokem 1560 známá například sklárna u Brunstu a dvě sklárny u Stachů, před rokem 1578 sklárna u Paští. Dvě nebo tři sklárny existovaly u Zejbiše – Javorné. Těsně před třicetiletou válkou pracovalo na území tzv.Královského Hvozdu asi deset skláren.
Jedním z míst, kde historicky stála sklářská pec je místo dosud příznačně zvané Páteříkova huť. Historici zabývající se sklářství na Šumavě / Vondruška, Kudrlička / uvádějí první písemnou zmínku z roku 1651. Dosud jsou v okolí dnes již pouze rekreačních objektů patrné stopy po lidské činnosti, která bezprostředně souvisela s výrobou nejen skla, ale i k tomu potřebných surovin.
Stavba repliky historické sklářské pece (?)
Rodina Lubomíra Pěkniceho / Klatovy / se po celý život zajímala o historii Pateříkovi hutě. V díle svého tatínka pokračuje jejich dcera Eva Hof Krocová. Při studiu historických pramenů a při setkávání se s lidmi se zájmem o historii Šumavy a sklářství vznikla myšlenka, zda by bylo možné obnovit některé objekty a zařízení sloužící k výrobě skla, např. právě sklářskou pec. Spíše než o obnovu by se jednalo o výstavbu funkční repliky, které by respektovaly původní stavební postupy a materiály.
V roce 2015 jsme oslovili níže uvedené odborníky s dotazem „ Co říkají myšlence stavby repliky sklářské pece“ :
1/ Dr. Helena Brožková, správce sbírek historického skla Uměleckoprůmyslového muzea Praha,
2/ Mgr. Jedlička, ředitel Muzea Vysočina, Havlíčkův Brod,
3/ Ing. Zuzana Zlámalová-Cílová, VŠCHT Praha,
4/ Ing. Bc. Libuše Ladýřová, Střední uměleckoprůmyslová škola Karlovy Vary.
5/ Dr. Vladimír Horpeniak- vedoucí muzea Šumavy v Kašperských Horách
Všichni oslovení hodnotí stavbu historické pece a případnou možnost provést experimentální tavbu historické skla za velmi vyjímečnou a z pohledu historicko-odborného i velmi přínosnou. Pokusná výroba / pozn. termínem výroba není míněn výrobní proces, ale výrobní experiment, tj. pokus uskutečnit „výrobu“, , tedy tavbu skla původním způsobem / skelného materiálu dle původních receptur a z původních materiálů by přinesl nové informace o původních sklářských materiálech. Základním předpokladem je nenarušit ráz krajiny chráněné v rezervaci Páteříková huť.
Kde jsme se inspirovali
Dle dostupných informaci zorganizovala v 90. Letech experimentální tavby skla PhDr. Černá. Jednalo se o repliku pece středověké. V současné době provádí ukázky sklářské výroby pouze Muzeum v Deštné v Orlických horách. Sklo se rozehřívá v pro tento účel postavené cihelné peci.
Na výše uvedených pohledech a řezech jsou znázorněny hlavní části sklářské pece, která by přicházela v úvahu. Půdorysný rozměr je cca. 2 x 4 m. Obdobnou stavbu nesnaží v současné době realizovat Muzeum Vysočina. S pracovníky muzea jsme v kontaktu.