KONTAKT:
Ing.Eva Hof Krocová,tel.602175494
www.hof-art.cz
Můj otec Lubomír Pěknice, již od svého mládí chodil po Šumavě se svým tatínkem. Přišli k nějaké chalupě, selka je pozvala dál- nabídla jim mléko a krajíc chleba. Dostala zaplaceno, byla ráda, že se dozvěděla, co se děje ve světě. Někdy přespali na seně na půdě, otec fotografoval, kreslil krajinu a chalupy. Díky jeho uměleckému talentu jsou dochovány fotky a kresby chalup, které již neexistují.
V roce 1952 takto objevil i Páteříkovou huť. V té době ještě stály všechny budovy- hlavní sklářský dům s mansardovou střechou, z části s kamennými sklepy a černou kuchyní. U vchodu byla zvonička, severní štít byl pobit šindelem. Místnosti, které otec procházel, byli vymalovány tmavě modrou barvou, s ozdobnou linkou pod stropem. Trámy byli mohutné, v horní části mansardy vyřezávané.
V té době bylo celé okolí Páteříkové huti ještě holé, bez zalesnění. Fungoval zde geniální systém odvodňování bažin, tři rybníčky a potoky, které splachovaly průtokově wc a splašky ze stájí do žumpy.
Otec tehdy hledal menší chalupu, pro klatovské skauty, kam by mohli jezdit na víkendy. Proto Páteříkovou huť nekoupil, místo ní si pronajali Lipplovu pilu. Sem, do lůna Šumavy jezdili od roku 1948. Lipplova pila sloužila i jako výchozí základna pro převod emigrantů do Německa, jak se o tom zmiňuje kniha „Akce StB POLOM“. Konali se zde skautské tábory 1.oddílu klatovských Junáků Červený blesk. V roce 1961 byl nájem ze strany Lesů ČSSR, na nátlak StB, ukončen a moji rodiče hledali místo, kam přesunout svůj pobyt na Šumavě. Otec věděl o Páteříkové huti. Ta již byla ale stržena, v roce 1953. Místní si materiál z objektu rozebrali na stavivo, vč. vyřezávaných trámů. Skupina klatovských skautů, kteří si později začali říkat „Šumavští orli“, začala na kamenných základech sklepů stavět chalupu.
V dostavbě Páteříkové huti jsem pokračovala v duchu mých rodičů až do roku 2006, kdy dospěla do stadia stavby do písmene L, se zvoničkou, která evokuje původní zvonici nad vchodem. Byly přidány i prvky pobití šindelem, opraveny sklepy.
Vzhledem k tomu, že se o historii zdejší huti zajímám od mala, shromáždila jsem mnoho vykopávek skleněných lékovek, váziček, páteříků a dioptrického skla a to i barevného (modrého, zeleného). V okolí jsem objevila v lese u stromů, jejichž stáří odhadl místní hajný na 200 let, relikty sklářských pecí. V okolí Páteříkové huti byly prakticky všechny suroviny potřebné pro výrobu skla: bukový les-pro výrobu potaše, křemen, jíl na pánve, přísady (zlato, vápenec…)
Rozhodla jsem se, že „utajované „místo zpřístupním ostatním lidem. Rozhodli jsme se s manželem, že na Páteříkové huti vybudujeme malou lesní pec, které zde kdysi stávala. Sloužila od jara do podzimu na výrobu barevné skloviny pro páteříky.